Volha: Legenda sovětských silnic se vrací?

Historie Volhy

V padesátých letech minulého století se začal psát příběh legendární Volhy, když se Sověti rozhodli postavit vlastní luxusní automobil. První kousek, Volha GAZ-21, spatřil světlo světa v roce 1956 v nové továrně v tehdejším Gorkém. Tenhle krasavec, který se nechal inspirovat americkými auty, se brzy stal výkladní skříní sovětského pokroku a šikovnosti. GAZ-21 se svou typickou lesklou maskou a pohodlným vnitřkem si podmanil srdce úředníků, taxikářů i obyčejných lidí. Časem se Volha dočkala různých vylepšení. V roce 1967 přišla na řadu druhá generace, GAZ-24, která se pyšnila modernější technikou a hranatějšími tvary. O čtrnáct let později, v roce 1981, se představila třetí generace GAZ-3102, která přinesla lepší motor a ještě víc pohodlí uvnitř. Výroba těchto krásných aut skončila v roce 2010, ale Volha zůstává dodnes symbolem sovětské a ruské automobilové historie, na který se jen tak nezapomene.

Design a vývoj

Legendární Volha, která poznamenala celou jednu epochu sovětské historie, se během let proměňovala jak vzhledově, tak technicky. První model, který se nechal inspirovat auty z Ameriky, nabízel bytelnou stavbu a velkorysý vnitřní prostor. Cesta Volhy na výsluní ale nebyla jednoduchá. Sovětský svaz se po válce potýkal s nedostatkem všeho - od materiálů až po know-how. I přes tyto překážky se zrodil automobil, který se zapsal do dějin. Následující dvě generace přišly s pokrokovějším designem a lepší technikou pod kapotou. Sedmdesátá léta přinesla i noblesní variantu s označením 24-10. Poslední vydání, model 31029, sjížděl z výrobních linek až do roku 2007. Volha sice nikdy nepatřila mezi technologickou špičku, ale v myslích mnoha lidí zůstává jako dostupné a spolehlivé auto, na které se dalo spolehnout.

Porovnání vozů Volha s vybranými parametry

Model	Rok výroby	Motor	Výkon (k)
Volha GAZ-21	1956-1970	2.445 cm³ R4	75
Volha GAZ-24	1969-1985	2.445 cm³ R4	98

Modely Volhy

Kdo by neznal legendární Volhu? Tenhle majestátní vůz, který se stal symbolem celé jedné epochy, dodnes vzbuzuje nostalgické vzpomínky. Na našich silnicích se první Volhy objevily koncem padesátých let a rychle si získaly respekt. Začalo to modelem GAZ-21, takovým klenotem automobilového průmyslu s nezaměnitelnou chromovanou maskou a hvězdou. Tahle krasavice se vyráběla až do roku 1970 a každý ji poznal na první pohled. Pak přišla modernější GAZ-24, která psala historii od konce šedesátých let. Byla elegantnější, pohodlnější a stala se snem každého motoristy. Poslední kapitolu napsala GAZ-31029 v devadesátých letech. I když už to nebyla ta původní klasika, pořád v ní bylo cítit to kouzlo starých dobrých Volh. Tyhle vozy prostě nebyly jen dopravním prostředkem - byly součástí životního stylu a dodnes v nás vyvolávají zvláštní pocit nostalgie.

Výkon a motorizace

Volha, to je značka, která se stala symbolem sovětské spolehlivosti a reprezentativního vzhledu. Pod kapotou těchto vozů tikaly motory, které vycházely z osvědčených agregátů automobilky GAZ - jednoduché na servis a téměř nezničitelné. Základní motorizace začínaly na objemu 2,4 litru a končily u dvou a půl litrového agregátu, přičemž výkonové rozpětí se pohybovalo od 75 koní u prvních modelů až ke 150 koňům, které nabízel modernější motor ZMZ-402. I když Volha nikdy nepatřila mezi sportovní vozy, získala si respekt díky své odolnosti a schopnosti projet prakticky čímkoliv. Na spotřebu byla docela žíznivá - brala si mezi 10 až 12 litry na stovku kilometrů, což by dnes leckoho vyděsilo, ale tehdy to nikoho netrápilo. Volha prostě nebyla autem pro závodníky, ale spíš pro ty, kteří potřebovali auto, co nikdy nezradí - proto ji tak často vídáme u taxikářů, úředníků a rodin napříč celým bývalým Sovětským svazem.

Využití a popularita

Legendární Volha patřila mezi nejoblíbenější auta své doby. V SSSR znamenala mít Volhu skutečný luxus - většinou ji řídili straničtí pohlaváři, uznávaní umělci nebo jiné důležité persony. Tyhle bytelné limuzíny jste mohli často potkat jako taxi, sanitky nebo služební vozy státních institucí. Do zemí východního bloku se Volhy dovážely pravidelně a rychle si získaly srdce místních motoristů. Lidi na nich milovali hlavně nadčasový vzhled, výdrž a snadný servis. I dnes můžete na silnicích zahlédnout původní kousky nebo upravené veterány. Volha prostě zůstává symbolem své éry a pro spoustu lidí představuje vzpomínku na časy minulé.

Volha v kultuře

Volha, ten nezapomenutelný kousek železné historie, co psala příběh našich silnic. Byla to taková pojízdná chlouba, po které pokukovala snad každá rodina v Československu. Když se řekne Volha, většině z nás naskočí ty mohutné křivky a útulný vnitřek, co si zamilovali i filmaři. Však ji taky můžeme zahlédnout v tolika českých filmech - vozila jak obyčejné lidi, tak esenbáky. Kdo by neznal tu scénu z Marečku, podejte mi pero!, kde Volha 24 prakticky hraje hlavní roli. Tahle kára znamenala pro spoustu lidí splněný sen o pořádném autě. Dokonce i umělci se jí nechali inspirovat - objevila se v písničkách i básních. Karel Kryl o ní zpíval v Až mě andělé ten známý verš ...a na obloze nápis Volha..., který vlastně vystihoval, po čem tehdy všichni toužili. I dneska, když někde potkáte Volhu, hned se vám vybaví ta doba, kdy byla královna našich silnic.

Volha, to byl tank na čtyřech kolech. Nesmrtelný stroj, který sice nehýřil komfortem, ale spolehlivě vás dostal z bodu A do bodu B, ať už to bylo kamkoli.

Jarmil Dohnal

Volha je pro mnohé víc než jen auto - je to kus historie, který dodnes vzbuzuje emoce. Když v roce 1956 vyjela z bran továrny, nikdo netušil, že se stane legendou. Tahle robustní kráska s typickou maskou chladiče a pohodlným interiérem si rychle získala srdce řidičů po celém východním bloku. I když poslední Volha sjela z výrobní linky v roce 2010, její kouzlo nezmizelo. Na našich silnicích stále potkáváme tyhle nezničitelné vozy, které jako by vzdorovaly času. Pro pamětníky představuje Volha vzpomínku na doby minulé, kdy byla symbolem úspěchu a společenského postavení. Dnes ji s láskou opečovávají sběratelé a nadšenci, kteří v ní vidí mnohem víc než obyčejný dopravní prostředek. Je to prostě fenomén, který přežil svou dobu a stále dokáže okouzlit každého, kdo má rád auta s příběhem.